REAL BLOG Osobní blog a informace ze světa internetu Steroidy - krutý boj REAL BLOG Osobní blog a informace ze světa internetu

• Titulní strana
• Fotogalerie
• Kontakt
• Parfémy
• Zimní dovolená.eu

Navigace:REAL BLOG Osobní blog a informace ze světa internetu ⇒ Posilování ⇒ Steroidy - krutý boj

Steroidy - krutý boj

Tento článek pochází z internetového magazínu SUPER. Mnoho informací je velice nepravdivých a přehnaných! Před šesti týdny jsem byl oplácaná měkkota. Opravdu jsem měl rád
Tento článek pochází z internetového magazínu SUPER. Mnoho informací je velice nepravdivých a přehnaných!

---

Před šesti týdny jsem byl oplácaná měkkota. Opravdu jsem měl rád knedlíky. Ženy, se kterými jsem se seznamoval na večírcích, o mně říkaly, že jsem „zábavný“ nebo „roztomilý“. Volný čas jsem trávil tím, že jsem jedl pizzu a často si na chvilku zdříml. Dokonce jsem si všiml, že moje přítelkyně si musela podržet můj pupek a vytlačit ho vzhůru, když jsem byl na ní, protože „stál v cestě“.

Dnes jsem divoké zvíře. Břicho mám jako překližku, bicepsy jako Rocky, ale jsem jenom krůček od toho, aby o mně mí nejlepší kámoši mluvili jako o naprostém šílenci. A opustila mě přítelkyně. Jak k tomu došlo? Odpovědí je jedno slovo: steroidy. Steroidy jsou syntetickou náhražkou přirozeně se vyskytujícího mužského hormonu testosteronu. Existují jich různé druhy prodávané pod jmény jako Dianabol, Anavar, Durabolin a Nolvadex. Všechny však slouží ke stejnému účelu: zvýšit svalovou hmotu, sílu a agresivitu. Původně je v roce 1939 vyvinuly tři americké farmaceutické společnosti, které hledaly mužský ekvivalent k omlazujícím hormonům. Jejich rozšíření pomohli sportovci, konkrétně ruští vzpěrači, kteří si uvědomili výhody těchto látek. Mezinárodní olympijský výbor později používání steroidů ve sportu v roce 1975 zakázal – proto také musel Ben Johnson vrátit zlatou medaili za běh na sto metrů v Soulu v roce 1988.

Ilegálními se staly až v roce 1990, kdy je Zákon o anabolických steroidech klasifikoval jako látku třídy C, podobně jako konopí. Steroidy podávané orálně nebo injekcí do bicepsu či do hýždí se spíš než průběžně užívají v týdenních nebo měsíčních cyklech. Když se tělo takto naráz šokuje, začne vytvářet velké množství testosteronu a následně budovat svalovou hmotu. Řada internetových stránek je nabízí za ceny od tří do třinácti tisíc korun. Mezi jejich nejškodlivější vedlejší účinky patří rakovina, žloutenka, plicní nádory, zadržování tekutin v těle, vysoký krevní tlak, zvýšení hladiny cholesterolu, nádory na ledvinách, akné a třes. Studie provedená Univerzitou Glamorgan zjistila, že steroidy užívají i děti mladší čtrnácti let, které se domnívaly, že s jejich pomocí budou vypadat starší. Vím, jak se tyhle děti cítí. Bylo mi teprve osmadvacet, když to se mnou začalo jít z kopce. Se svými devadesáti centimetry kolem pupku jsem vypadal přesně tak, jak jsem nikdy vypadat nechtěl. Chodil jsem sice pravidelně do posilovny, ale nedokázal jsem zvednout činku, aniž bych se zmrzačil.

A kdykoliv to začalo vypadat, že dojde k fyzické konfrontaci, chtělo se mi brečet. Před pár lety mě opravdu zmlátili před jedním oblíbeným nočním podnikem. Když jsem ležel na zemi a podíval se nahoru, kdo mi dává jednu za druhou do brady, s obrovským zahanbením jsem zjistil – a to si nedělám legraci -, že ten chlápek neměl jednu ruku. Pak se ale jeden kamarád náhodou zmínil o tom, že kdysi bral steroidy. A měl prý s nimi ohromný úspěch – nejen tělesně, ale také po sexuální stránce. To mě hned nahlodalo. A to přesto, že drogy, které slouží k dosažení lepšího výkonu, jsem vždycky považoval za něco zcela pod mou úroveň. O žádné falešné zásluhy jsem nestál. Jenže, na druhé straně, když prakticky všichni mí známí vydělávají víc než já, jezdí v novějších autech a nosí džíny za tři litry, tak to ať jdou falešné zásluhy někam. Potřeboval jsem se dostat zpátky na závodní trať. Trochu nakopnout začátek nového života: pracovně, osobně, fyzicky i sexuálně. A teď jsem věděl, jak na to…

PRVNÍ TÝDEN

Moje steroidy – zvané Dianabol – dorazí poštou. Přestože jsou obě lahvičky hermeticky uzavřené a vycpané vatou, pilulky nejsou jen miniaturní (není divu, že si jich musím vzít pět za den), ale taky bílé. Během dnů čekání, které mělo vyvrcholit touto velkou událostí, jsem si někde přečetl, že by měly mít příjemně narůžovělou barvu (což měla být pozornost legálních laboratoří v Thajsku). Podle čmáranice na obalu má však tahle dávka pocházet z Bulharska. Ještě víc mě zklamalo, že na nich není nic vyraženo, jsou jen hladké a bílé. Přinesu si z kuchyně velkou sklenici vody, zamknu se do ložnice, aniž bych k tomu měl nějaký důvod, a zhltnu svoji první dávku. Sednu si a čekám, co se stane. Po deseti minutách tam pořád ještě sedím a říkám si, jestli mě „To“ sežere zevnitř, nebo, v případě, že jsou pilule v pořádku, se začnou dít věci.

V novinách psali, že mnohé z testovaných steroidů byly nejen padělky, ale navíc byly narvané svinstvem jako arzen, obsahovaly karcinogenní krmivo pro dobytek a stopy hořlavé tekutiny používané k výrobě umělých hmot. A to jsem ještě nemluvil o vedlejších účincích Dianabolu: zrychlení úbytku vlasů (to mi už nehrozí), bolesti zažívacího traktu, zrychlený tep a vysoký krevní tlak. K tomu si přičtěte silný nárůst testosteronu, díky němuž je člověk přesvědčen, že by mohl zápasit s tlupou Vikingů. Moc mě nepřekvapilo, že moje přítelkyně není příliš nadšená, že beru nějakou zakázanou látku, a myslí si, že jsem to se svojí snahou o investigativní žurnalistiku tentokrát přepískl. O tři dny později mi už ale záleží jen na jediné osobě: na mně. Když si ráno vezmu druhou tabletku, náhle mě zaplaví senzační pocit a cítím se jako nabitý elektřinou.

Na kolegy házím ocelové pohledy a každý, kdo naznačí nesouhlas s mým jednáním, dostane odpověď v podobě arogantního pokrčení ramen. Na jedné schůzce si otočím židli opěradlem dopředu a pohodlně se o ně opřu lokty. Ten večer se vydám do posilovny. Jsem nebezpečné zvíře. Když nohama asi osmkrát vytlačím nahoru závaží, sám se musím podivit, kolik jsem toho zvedl – pět talířů na každé straně, tedy 90 kg, což je zhruba tolik, kolik vážím sám. Chvíli zírám do zrcadla na svá mužná prsa (a představuju si, jak budou vypadat za pár týdnů), pak zamířím domů a cestou skáču jako Billy Elliot. O dvě hodiny později se přistihnu, že si rapuju s Eminemem, civím přitom na sebe do zrcadla, svlečený do půl těla, na hlavě čepici kšiltem dozadu. Jsem bezvadně rozjetý. Mám velké problémy usnout.

DRUHÝ TÝDEN

Normálně bývám po sexu jako medvěd, kterého střelili do prdele šípem s uspávacím prostředkem. Teď mám péro jako baseballovou pálku a nemůžu ho přestat strkat do svojí přítelkyně, kterou to trochu šokuje. Vlastně ji moje neutuchající touha tak znervózňuje, že je nucená mě v rozmezí čtyř dnů osmnáctkrát odmítnout. No vážně, počítal jsem to. Je mi to ale celkem fuk. Začala mě fascinovat neschopnost mého ptáka odpočívat v klidu na dobu delší než dvě minuty. Takže dělám to, co by v mé situaci dělal každý: zamířím na záchod, abych si ho vyhonil. Sice jsem zrovna v práci, ale musím tento úkon v následujících týdnech zopakovat nesčetněkrát. Zároveň se taky rozhodnu, že si ještě večer zajdu do solárka, abych podtrhnul svoji novou identitu kulturisty. Přestože si ho vyhoním ještě v soláriu, o pár minut později už mám zase pocit, že mi vybuchnou třísla. V koulích se mi tedy děje něco velkého.

To ovšem jen částečně vysvětluje způsob, jak se teď chovám, když vyrazím ven. V sobotu večer si náhle uvědomuju, že na mě moje drahá nevěřícně zírá, když na parketu exceluju samotný. Chvíli pozoruje, jak v rytmu hudby slabinami prudce vrážím do vzduchu, na moment propukne v šílený smích a nakonec se jen bezradně culí. Následující ráno v hrůze zjišťuju, že se mi koule stáhly dovnitř do těla, jako by se můj trup rozhodl, že už je nepotřebuju, a vcucnul je zpátky do břicha. Ještě větší problém je ale to, že se úroveň mojí agresivity vyšplhala někam na střechu. Když jedu v sobotu po dálnici a zjistím, že na mě zezadu bliká chlápek v porschi, přestože jedu 150 km/h v rychlém pruhu, dupnu na brzdu a přinutím ho uhnout do pravého. Řítíme se vedle sebe, je to kdo s koho. Trhnu volantem doprava a jedu těsně u jeho předních kol. Zavrtí hlavou a zpomalí a já cítím, jak mnou projede vlna čistého adrenalinu. Tak tak si všimnu, že mě staví policie kvůli překročení rychlosti. Je mi to fuk, ten závod jsem vyhrál.

TŘETÍ TÝDEN

Vstanu, mrknu do zrcadla a zjistím, že mám strniště jako jindy o páté, přestože jsem se holil, než jsem šel do postele. Cožpak o to, ale taky se mi na zádech začínají dělat puchýřky (když je uvidí ta moje, odbíhá zvracet) a taky mi na zádech vyrašily dlouhé tmavé chlupy, jako hrdinovi hororu Moucha. Kašlu na to. Není totiž pochyb, že mám konečně svaly! Moje někdejší dámské kozy jsou pryč, místo nich se dme tvrdá hruď. Když přijdu z práce a shodím ze sebe košili, představuju si, jak při pohledu na ni holky omdlévají. Po každém bicepsu se mi taky vinou dvě masivní žíly. Líbí se mi. V posilovně mi jeden udělaný mazák povídá: „Seš nějakej větší, chlape.“

Poděkuju mu herdou do ramene a náhle se stávám právoplatným členem steroidní subkultury založené ve většině posiloven, když všichni ti kravaťáci pověsili na hřebík svůj dosavadní život, který stál v obleku a s účesem slušňáka za hovno. Patřím do party – mám svaly! Začal jsem nosit žluté basketbalové tílko. Na rovinu, myslím si, že si to můžu v pohodě dovolit. A jestli se vám to nelíbí, pohrdavě si vaším směrem odfrknu, jako to dělám v emhádé na ty, kteří jsou menší než já a stojí mi v cestě. Tím ale neříkám, že je svět najednou růžový a plný zábavy. V ledvinách cítím pulz a po prochlastané noci mi připadá, jako by mi tam každou chvíli dělaly přemet vzad.

Když jdu s přítelkyní nakupovat do Teska, je najednou ta bolest natolik k nevydržení, že musím vyběhnout ven a opřít se o kapotu auta a lapat po dechu, dokud to nepřejde. Taky mi, kdykoliv makám na běžícím pásu, projede hrudníkem ostrá a bodavá bolest, jako by mi někdo vrazil palec do srdce a ještě do něj zaryl nehet. Přítelkyně naléhá, abych si okamžitě zašel k lékaři. Vůbec ji neposlouchám. Z mého současného pohledu se v našem vztahu její hlas nepočítá. Jo, chovám se k ní hrozně a mám kvůli tomu výčitky, ale pokaždé, když se pokusím zachovat hezky nebo se jí omluvit, připadám si jako zženštilý blbeček. Další den ráno jdu k doktorovi. Můj obvoďák, který o mém novém koníčku nic neví, usoudí, že se u mě náhle objevila vážná srdeční vada. Odešle mě ke specialistovi.

ČTVRTÝ TÝDEN

Večer zvoní kluk z přízemí, který jezdí novým bavorákem. Do domácího telefonu mi řekne, abych si přeparkoval z jeho fleku dole ve dvoře. Z jeho fleku? Od kdy je to, do prdele, jeho flek?! Zařvu na něj, že jestli sejdu dolů, tak jenom proto, abych mu odpáral ksicht a navlíkl si ho jako masku. Slyším, jak se jeho hubené, metr sedmdesát vysoké tělíčko odšourá do svého brlohu. Ráno mu pod dveře strkám lístek s omluvou. Je to ale už zbytečné gesto – tedy aspoň podle mojí partnerky. Zašel jsem prý už moc daleko. Ještě ten večer mě vezme za ruku a oznámí mi, že by bylo lepší, kdybychom se na nějakou dobu rozešli.

Rozhodí mě to víc, než bych čekal. Vlezu do auta a jedu si pročistit hlavu. O hodinku později sedím na benzince a bulím do novin. Než dojedu následující den ke kardiologovi pro výsledky, mám úplně na háku, co mi řekne. Zvažuju, jestli to, že mám zlomené srdce, může můj zdravotní stav vylepšit, nebo ještě zhoršit. Možná vážně umírám. Zubožen a sám. Má to ale svoje plusy – budu mít docela širokou rakev. Za hodinu je všechno jinak. Uleví se mi, když mi doktor řekne, že diagnóza mého obvoďáka byla chybná: mám jenom vysoký krevní tlak, protože beru steroidy.

PÁTÝ TÝDEN

Když si jdu večer na oslavu zaběhat do parku, zasáhne mě další z vedlejších účinků steroidů: selhání střev. Pokouším se to rozchodit, ale nepomáhá to. Potřebuju se okamžitě vysrat. Ve velkém stylu. To se mi taky, za přihlížení pár děcek, podaří. O chvilku později vysvětluju svou situaci přivolané policejní hlídce. Za pár dnů nato mě paralyzuje deprese. Propukám v záchvaty činorodosti okamžitě následované letargií. Přistihnu se, jak koukám na video, chroupám chipsy a brečím dojetím. Chtěl jsem se stát víc chlapem a je ze mě uřvaná ženská.

ŠESTÝ TÝDEN

Kúru jsem skončil. I když mi ještě pořád v žilách proudí steroidy (nebo je tam aspoň cítím), pomalu mi začíná klesat testosteron. Do posilovny už ani nepáchnu, protože mi celý ten kulturistický životní styl pěkně leze krkem. Kdykoliv se na mě začne snášet známá rudá mlha, snažím se to zhluboka rozdýchat. Chci najít své staré já. Chci zpátky svou ženskou. Chci jí dokázat, že se ze mě nestal masový vrah – jak je teď pevně přesvědčena. Fakt je, že se chovám divně. Neznám žádné meze. Když se rozčílím, tak se rozčílím pořádně. Kluk, který kdysi taky bral steroidy, mě přesvědčoval, že za pár týdnů bude zase všechno v normálu. Moc mu ale nevěřím.

Občas civím do prázdna a uvažuju, jestli skončím jako ti ruští atleti, kteří v sedmdesátých letech vyhrávali zlaté medaile a o pár roků později z nich byli starci s měkkýma kostma, ohnutou páteří, zničenými játry a umělou ledvinou u postele. Stálo to za to? Ani náhodou. Mám šrámy u policie, skoro jsem přišel o řidičák, dvakrát se porval, málem mě opustila holka, nedařilo se mi mít erekci, nedařilo se mi zbavit se erekce a stal se ze mě asociál. Taky jsem se na veřejnosti podělal, musel jít k srdcaři, holit se dvakrát denně, udělalo se mi akné a teprve teď se mým koulím vrací jejich původní tvar. Tohle že má člověku vylepšit tělo a sebevědomí? Zakázanými látkami si pomáhají i vrcholoví sportovci

Nejen v posilovnách potkáte borce, kteří „zobou“. Proslulá je tím atletika, především silová, kde jde o maximální výkon v krátkém čase. Z dalších odvětví je dopingem postižena například cyklistika. Jedna z největších dopingových afér se týkala prestižního cyklistického závodu Tour de France, respektive jeho fenomenálního vítěze, Lance Armstronga. Přestože mu hrozilo odebrání titulu, důkazy o dopingu byly natolik neprůkazné, že Armstrong mohl na další ročník nastoupit a znovu jej vyhrát.

Cyklističtí příznivci se rozdělili na dva tábory – jedni tvrdili: dokázal tím jedině to, jak je v dopingu šikovný. Bez toho by nemohl vyhrát tolikrát po sobě. Druzí říkají, že potvrdil svoji nevinu a hlavně schopnost dokonale se připravit. „Prodělal jsem určitě nejvíc dopingových testů na světě. Testují mě třicetkrát až čtyřicetkrát za rok, v soutěži i mimo soutěž,“ tvrdil tehdy cyklistický fenomén posledních let Lance Armstrong. Podezření čelil i jeho stájový kolega Pavel Padrnos, který si kvůli podezření z dopingu najal i zahraniční právníky, aby ho od nařčení očistili, což se nakonec podařilo.

(Ludvík Bačka, Redhot)

---

Kometáře

Související články

• Steroidy - krutý boj
• Jaké steroidy vybrat?

stanky v gta sa mp pozvánky na oslavu 70 narozenin vzory na pozvánky na ples t mobile vyuctovani texty pozvánek na sraz třídy mozila export stranek do wordu download windows mobile 6 skraslenie teen room filmy s terencem hillem t v nova moderatoři

© 2012 Copyright Patrik Vogl.cz Zásady ochrany osobních údajů.

Stránka generována 18.05. 2012, 13:57:45 za 0,0912s