• Titulní strana
• Fotogalerie
• Kontakt

Výlet do čekárny nemocnice (c) 2008

Výlet do čekárny nemocnice

Dnes jsem byl za doktorkou na zdejší poliklinice na Doubravce a to kvůli mamině, která měla extrémní bolesti zad a nemohla se zvednout. Tak nějak jsem uvažoval, že bych rovnou zavolal, tak jak by to udělal moderní člověk, ale v takovéto situaci jsem těch pár stovek metrů, abych vše vyřídil osobně, ušel velice rád. Jistota je jistota, navíc, představa, že mluvím s tou ohavnou, nepříjemnou a zakomplexovanou sestřičkou po telefonu mě děsila. Nevěřím ji. O to horší bylo nasávat její krutý zápach z úst při osobním rozhovoru. Ale k věci, poslední dobou rád odbočuji od tématu.

Když jsem nedávno psal o reformě zdravotnictví a mém souhlasu se zavedením, pár jedinců, kteří si leští peněženku se našlo. Zaplať pánbůh, že se nepřišli vyjadřovat důchodci, to by jsme zase slyšeli o jejich zdražení. Stejně bych to nepublikoval :-) Když jsem přišel do čekárny, pohotově jsem si sedl a počkal, jakmile se otevřou dveře. Fuj, vykoukla na mě ta otřesná sestřička, co to má prý ouřadovat. Přestože už tam vklouzla nějaká šedesátnice, narval jsem se do dveří a s příjemným hlasem prosím o pár vteřin času. Vysvětlil jsem problém a počkal, jakmile bude doktorka s šedesátnicí hotová. Ještě jsem si od hluchých důchodců, kteří neslyšeli můj rozhovor se sestřičkou poslechl, že pokud jdu za tou Havlovou, musím si vzít číslo v tamté čekárně. Směle jsem se podíval, nasadil vražedný pohled a prohlásil: „Děkuji za mimořádnou péči, ale já se o sebe postarám sám“. Nevím, co mají důchodci ve zvyku furt někoho upozorňovat. Každopádně, tu postarší paní to zjevně vytočilo a zabrumlala si cosi ve stylu spratka, kterému chtěla pomoci. „Paní, já o vaše připomínky nemám zájem, starejte se o svoje čísílka..“. Už mě to tam po třech minutách vytáčelo, v jedné čekárně se dvě stařešiny hádali kvůli nějakému předbíhání pomocí dvou čísel, v druhé čekárně, kde jsem seděl já, se řešili čísla samozřejmě také. Málem jsem si tam vytrhal vlasy s hlínou :-) Ba ne, kupodivu jsem měl kšiltovku, neměl jsem na ranní gelování náladu a navíc, důchodce zaujmout opravdu nepotřebuji. Těm se stejně líbí božský Kája, který už je zadaný.

Za chvilku jsem se dostal na řadu, s ochotnou doktorkou jsem se bleskurychle domluvil a mohl jsme odejít. Inu, přístup vůči pacientům se nezměnil, lidé jsou furt nepříjemní, ale co je pozitivní, na pondělí ráno tam bylo oproti jindy o 300% méně lidí, tedy hypochondrů. Já jsem věděl, že když se chce (když jde o prachy), tak to jde.

Pavel Smrk | 14. ledna 08, 01:01 | Společnost | přečteno: 2859x

Související články

© Copyright 2008 Mozek tě vidi

Vrátit nahoru Zásady ochrany osobních údajů